Cestou přes smrt půjdeš už sám
Plakát 91x61 cm

Ručně zpracovaná grafika ve vysoké kvalitě.
279.0 Kč s DPH

Ručně zpracovaná grafika ve vysoké kvalitě.

Smrt provází nekonečné množství neuvěřitelných příběhů

Po zastavení srdce je člověk prohlášen za mrtvého. V tu chvíli ještě pomalu odumírá mozek a vědomí člověka zažívá něco, co může popsat jen člověk, který se z klinické smrti vrátí zpět. Co je ale po smrti, nikdo neví. Nebo ano? Odchází duch někam z tohoto světa a vrací se zpět do těla v zárodku? Existuje duch?

Povím vám svůj příběh

Když mému prvnímu synovi bylo 3 roky, zemřela sousedka od naproti. Syn se pravidelně kolem půl třetí ráno budil na lahvičku s teplým mlékem. Každou noc jsme se s ženou střídali v kuchyni. Jeden z nás vstal a šel uvařit jeho noční svačinku. Když jsem jedné noci ale vešel do kuchyně, přešel mě mráz po zádech. Vnímal jsem to jako mé psychické rozladění. Opakovalo se mi však každou noční službou na mlíko.

Jednou za dne, vstal syn od stolu oběda a chtěl vejít do koupelny. Naříkal se strachem, že tam nevkročí, že tam něco je. Nic zvláštního. Prostě malé dítě, pomyslel jsem si. Po pár týdnech se ale ptám ženy. Také máš v noci takový divný pocit jako já? Žena kýve hlavou a podíváme se na syna, který před tou chvílí znovu naříkal, jak na něj v koupelně něco civí. V tu chvíli mi to
došlo a zeptal jsem se ho. Co vidíš? Vidím paní, odpovídá. Která bydlí tam, ukazujíc při tom na dům, kde před několika měsíci zemřela stará paní, jež jsme občas při procházkách zahlédli na zahradě a přes plot s ní na chvíli dali řeč. V ten okamžik mi prošel mráz celým tělem a došlo mi, že toto není jen souhra nějakých náhod. Nepříjemnou přítomnost tohoto ducha jsme ještě pociťovali delší dobu. Při posledním zjevení, když mě probudilo otevření dveří do ložnice, na mě vlítl stín čehosi. Odkopl jsem peřinu a vyleknutím jsem zaklel. Pak několik let jakoby nic, tedy do doby, než mi pár lidí nezávisle na sobě řeklo, že vidí stařenu stojíc za mými zády. Tak jsem poprosil, jednoho mého známého, aby ducha vyprovodil, omluvil jsem se mu, že jsem na něj klel a od té doby se snad paní podařilo odejít na
cesta mrtvých.

Dalším spojením se smrtí proběhlo s odchodem mé babičky. Po zážitku se sousedkou od vedle jsem ale byl více vnímavější. Na druhý den jsem šel do jejího pokoje a všiml si, že její oblíbený budík, co měla na kredenci, se netočí. Kouknu na další hodiny na zdi a ty stály také. Oba přístroje ve stejný čas? Ano. Mohla to být samozřejmě náhoda, kdyby to nebylo známým jevem. Když se mi ale zdál sen, jak na mě babička volá, že po zahradě běhají zloději, o ničem jsem nespekuloval a ihned jsme vstal z postele. Obešel jsem dům a samozřejmě nikoho neviděl. Na druhý den mi otec říká, že nám někdo ukradl z hadic roztřikování a nějaké zahradní nářadí. Pak se mé ženě zjevila ve snu se sdělením, že odchází do jiného světa.
Co je však úplně šílené, že při tvorbě plakátu jsem přemýšlel o slovech, které by doprovázeli obraz písmem. Vzal jsem svůj pracovní diář, co jsme měl po ruce, otevřel stránku z prošlých dní a napsal několik příkladů. Po chvíli koukám, že píši do stránky dne, kde mám poznamenaný čas pohřbu mé tety. Samozřejmě, že je to náhoda. Nebo ne? Nevím. Ale je to zvláštní.


Když se na dílo člověk pozorně podívá, může přes ty strašidelné výjevy zrcadlící náš kulturní pohled na smrt vidět postavu důstojně kráčíc dál za hranicí smrti. Kam? To však ví jen ona postava. A pokud na ni budete doma na zdi zírat, možná někomu z vás při ponoření se do stavu mimo vědomí, toto tajemství sdělí.